Moderní trendy ve výchově dětí – fungují nebo ne?
V poslední době se objevuje mnoho názorů a nových trendů ve výchově. S tím se také u mě na konzultaci častěji objevují totálně vyčerpané maminky.
Tady je příklad jedné maminky, třeba to pomůže i Vám:
„Malý nechtěl jít domů z procházky. Už byl čas na oběd a potřebovala jsem jít domů. Ale starší syn si prostě postavil hlavu, že nepůjde. Začala jsem s vysvětlováním. Chápu, že by jsi chtěl být venku, ale Amálka (mladší sestřička) má už hlad a musíme jít domů. Můžeš se sem vrátit později odpoledne s tatínkem nebo sem půjdeme zase zítra. Ne a ne a ne. A znovu trpělivé vysvětlování, nepomohlo. Pak jsem ho popadla a vlekla domů, samozřejmě začal ječet, byl vzteklý, všichni kolem se na mě dívali jako na totálně nemožnou matku a doma vydržel vztekat se ještě půl hodiny. Už jsem pak neměla sílu a začala jsem na něho křičet. Je mi z toho zle. Nikdy jsem nechtěla na své děti křičet. U nás doma se pořád křičelo, musela jsem uklízet, starat se o sourozence, nosit ze školy samé jedničky, být hodná…Nechci takhle vychovávat své děti. A proč mi nic jiného nefunguje?
Když jsme v klidu, dokážeme se ovládat, kontrolovat své emoce, trpělivě vysvětlovat, ale funguje to právě jen do okamžiku, kdy nás nepřeválcují vlastní emoce a stres. V momentě, kdy je míra únavy a stresu a vyčerpání příliš velká, přecházíme ve svém chování na automatické programy. Proto se pak automaticky začneme chovat jako naši rodiče, máme to prostě v sobě, nic jiného jsme nepoznali. A nebo se z trucu snažíme dělat pravý opak přísné výchovy z domu – a to je absolutní svoboda pro naše děti, kdy dítě má dovoleno vše. Abychom mohli změnit tyto automatické reakce, které se nám nelíbí, je potřeba vyčistit emoce z našeho dětství. Tyto automatické reakce jsou založeny na lítosti, vzteku, křivdách, trucu apod. V případě výše uvedeného příkladu jsme pomocí EFT uvolnily lítost, že se doma křičelo, vztek, že neměla žádnou svobodu, že musela hlídat mladšího brášku, dostala výprask, když přinesla pětku atd. A to je první krok k tomu, aby nám mohli fungovat metody výchovy založené na empatii a komunikaci s dětmi. Když v nás totiž vibruje vztek, dítě nás bude štvát od rána do večera, až to v nás bouchne a my ten vztek vyjádříme. Ale většinou když bouchne „papiňák“ je to dost nekontrolované a odnesou to všichni, co jsou zrovna kolem. Křičíme pak na partnera věci, které nás můžou mrzet. Je lepší s tím udělat něco dříve, než to bouchne. A jde to poznat předem. Než to totiž bouchne, začne to nejdříve nenápadně prskat, pak víc a pak…